jak jsem mluvil o hezké francouzce a jejích dětech. tak tedy fotka. sice jí to tady nesluší tak jako normálně, ale malá stella vypadá pěkně jako vždy a i desetiletý “už teenager” je sám sebou.

připadlo mi. když mi totiž zélandská kámoška líčila v mailu, jaké měla pondělí a zmínila, že doufá, že i já jsem měl tak hezké pondělí. něco mi nesedělo. já měl poooozdě v noci v neděli.

jo 12 hodin posun, je 12 hodin posun.

takže teď když už vím, jaké jsem měl pondělí, tak ona už má dávno úterý.

toz je to tady. posledni den na ty jizni hemisfere. to uz jsme my, chlapici - pouzivame vzdycky jen jednu hemisferu, zatimco zeny pouzivaji obe najednou.

moc to nechapu, ale vedci na to prisli uz davno. faktem ale je, ze zeny maji hemisfery mensi, i kdyz stejne vykonne. i kdyz s mensim rozptylem extremu. proste kdyz potkate zeny, tak hned muzete cekat, ze ma hemisferu akorat. u muze si nikdy nemuzete bejt jisti. to proste jsou takovy alfredi, co maj hemisfery, ze holky valej oci, ale zase ustavy jsou plny muzu s hemisferkama.

tak tolik biologie. no kdyz jsme u zen, zeny mam rad, ale co je moc, to je moc. to takle prijely dve latinskoamericke slecny na batuzkarovnu. hezke, pomyslel jsem si a docela mne jako aktrahovaly. tedy pritahovaly. je mi jasne, ze to bylo jen tema jejich zornickama, co si vyhlizely novou obet. nutno rict, ze prvni mela druhou noc manika a druha az treti noc. kazdopadne se zdalo, ze vyber byl ponekud zoufaly. ale budiz. neni totiz moc divu. kazda na mne promluvila pri ruznych prilezitostech jen jednou. a myslim, ze podruhe bych je obe pozadal, aby to uz po treti nezkousely.

aneb jak se projevit jako arogantni hloupa husa jednou vetou, je na cely vedecky seminar a jim se to podarilo. faktem je, ze mne se pro zmenu podarilo se jim znelibit natolik, ze jsem uz o sobe zaslechl, ze jsem debil. jo, holky maji bod za pohotove a presne hodnoceni.

jo ale koukam, co jsem si to namaloval jako titulek. toz tak. co se mi neveslo do batuzku a nechtel jsem vyhazovat, to jsem poslal dom. ano, vycitam si, ze jsem to mohl zkusit poslat z ciny… jenze zase predstava cinsky posty. no nic. 550 korun za 1547 gramu. sice levnejsi nez marihuana, ale nepotesi.

postou jdou cedecka s fotkama, ktere maji dost a rada fotek asi zarve. tak to radsi bezpecne poslu dom, nez bych to jeste vic nicil.

take jsem zrusil svuj bankovni ucet. jednoducha petiminutova zalezitost. jenze misto ocekavaneho zustatku 1000 dolaru mam jen 850. takze jsem tam na slecnu pokladni liu wu uplne koukal a chtel jsem po ni vysvetleni, kde jsem promrhal 150 dolaru. vysvetleni mi nedala. vsechny transakce na karte odpovidaly, jen ten zatracenej zustatek jsem nejak nedal.

kdyz uz tak pisu takovej rozluckovej mail, nutno se zminit o knihovne. internet zdarma v aucklandske knihovne je zdarma, protoze penize by za to nikdo nedal. do adresovy radky musite psat z http jinak jdete pres microsofti vyhledavac. i tak ale nemate vyhrano a prakticky u vsech adres vam to bude tvrdit, ze stranka neexistuje. takze musite aspon trikrat refreshovat a hodinu cekat, nez existovat zacne. ale coz.

aspon tu muzu poslouchat cestinu kolem. tedy dnes poprve, ale hnedle tri lide. slecna ceska zrovna resi, jak psat carky hacky. asi nejaci spisovatele.

kdyz jsem si tak chroupal steak, bbq a salaty a zapijel to zelandskym vinem. usmal se na mne brit a rika - maso a vino, raj na zemi, co vic si muzes chtit?

sice ono sobotni barbeque je ultra lacine ale presto jsem vidlickou zkoumal pripalenou klobasu a neukousnutelny steak. stejne tak jsem se koukal na mym personalizovany balicek nadobi, ktery jsem v hostelu dostal. pry nikdo nemeje nadobi, tak kazdy ma svuj balicek, o ktery se stara. hezka myslenka. jako ve vezeni. jo, ale clovek musi chapat, ze deti a alkoholici po sobe nadobi nemejou.

take jsem se tak rozhledl kolem a nebyt hezke skotky (???) asi bych se rozplakal, kde jsem se to dostal.

takze je treba jit ven, takze jsme se s ceskou kolegyni domluvili, ze vyrazime za zabavou.

no zoufalstvi. pivo bez peny a nic moc. holky sice s prsama narvanyma do vystrihu bez ohledu na lidska prava prsou. ale jako nic. deti. jsem si tak dal za cil, ze nekde v tech asi peti klubech, ktere jsme prosli najdu nejakou hezkou slecnu, ktere bych i rekl ahoj. ale nic. postupne jsem snizoval naroky, ale nic. proste nic.

mozna to bylo tim, ze jim bylo bud 18-20 nebo 40-hodne. nastesti jsem mel onu dospelou ceskou hezkou slecnu a mohl jsem ji rict, kdyz hrali hity devadesatych let. “hele, proc tak jasaji vsichni? vzdyt tu nikdo devadesaty leta nepamatuje!”

to uz jsem si cetl napis na baru, ze intoxikovani dovnitr nesmi a kdo zacne byt intoxikovan bude pozadan, aby odesel. to uz bylo dost po pulnoci a zdalo se, ze vsichni sotva stoji.

rugby zeland s portugalskem vyrazne vyhral, narod mel radost a i ja s kolegyni z te obri ceske vlajky, kterou na podiu toho stadionu nekdo vyvesil (???).

kdyz jsem prisel na batuzkarovnu neco pojist, v kuchyni byla mlha a hned jsem si uvedomil, ze tam parta latinsko americkych podlidi huli cigara jako o zivot. pri zavrenych oknech.

ja vim, jsem rypal, ale zeptal jsem se, jestli to jako mysli vazne. no a za poslouchani toho, co si jako myslim, ze jsem, a koho to zajima, ze kourej a jestli nejsem nejakej debil, jsem si vzal svuj toast a sel jsem spat.

rano spolubydlici onanoval nad casopisem se slecnami v bikinach. asi ze si myslel, ze v jedenact rano mam jeste pulnoc.

no uz abych letel.

kdyz jsem si tak chroupal steak, bbq a salaty a zapijel to zelandskym vinem. usmal se na mne brit a rika - maso a vino, raj na zemi, co vic si muzes chtit?

sice ono sobotni barbeque je ultra lacine ale presto jsem vidlickou zkoumal pripalenou klobasu a neukousnutelny steak. stejne tak jsem se koukal na mym personalizovany balicek nadobi, ktery jsem v hostelu dostal. pry nikdo nemeje nadobi, tak kazdy ma svuj balicek, o ktery se stara. hezka myslenka. jako ve vezeni. jo, ale clovek musi chapat, ze deti a alkoholici po sobe nadobi nemejou.

take jsem se tak rozhledl kolem a nebyt hezke skotky (???) asi bych se rozplakal, kde jsem se to dostal.

takze je treba jit ven, takze jsme se s ceskou kolegyni domluvili, ze vyrazime za zabavou.

no zoufalstvi. pivo bez peny a nic moc. holky sice s prsama narvanyma do vystrihu bez ohledu na lidska prava prsou. ale jako nic. deti. jsem si tak dal za cil, ze nekde v tech asi peti klubech, ktere jsme prosli najdu nejakou hezkou slecnu, ktere bych i rekl ahoj. ale nic. postupne jsem snizoval naroky, ale nic. proste nic.

mozna to bylo tim, ze jim bylo bud 18-20 nebo 40-hodne. nastesti jsem mel onu dospelou ceskou hezkou slecnu a mohl jsem ji rict, kdyz hrali hity devadesatych let. “hele, proc tak jasaji vsichni? vzdyt tu nikdo devadesaty leta nepamatuje!”

to uz jsem si cetl napis na baru, ze intoxikovani dovnitr nesmi a kdo zacne byt intoxikovan bude pozadan, aby odesel. to uz bylo dost po pulnoci a zdalo se, ze vsichni sotva stoji.

rugby zeland s portugalskem vyrazne vyhral, narod mel radost a i ja s kolegyni z te obri ceske vlajky, kterou na podiu toho stadionu nekdo vyvesil (???).

kdyz jsem prisel na batuzkarovnu neco pojist, v kuchyni byla mlha a hned jsem si uvedomil, ze tam parta latinsko americkych podlidi huli cigara jako o zivot. pri zavrenych oknech.

ja vim, jsem rypal, ale zeptal jsem se, jestli to jako mysli vazne. no a za poslouchani toho, co si jako myslim, ze jsem, a koho to zajima, ze kourej a jestli nejsem nejakej debil, jsem si vzal svuj toast a sel jsem spat.

rano spolubydlici onanoval nad casopisem se slecnami v bikinach. asi ze si myslel, ze v jedenact rano mam jeste pulnoc.

no uz abych letel.

no, jak jsem psal, je tu jaro a vsude jsou jehnatka. za posledni tyden jsem videl asi tak deset milionu jehnatek. (pozdeji dodam i fotku jehneci nemocnice).

clovek by si myslel, ze v aucklandu jehnatka nebudou. jenze ouha. to jsme se sli podivat na jednostromy kopec. ten se vyznacuje tim, ze strom pokaceli a misto toho tam je nejakej pomnik ci co a hlavne silnice az nahoru a parkovaci misto po celem parku. koneckoncu park je parkoviste.

no a kdyz se vydrapete na tu 180 metru nad morem horu, tak vidite ovecky a kravicky a samozrejme jehnatka a telatka. no a taky vsechny ty more kolem a ostrovy a ten blbej placatej auckland (placetej jako ze jednopatrove rodinne domky, 42 sopek nedela auckland zrovna rovinatej) tedy s vyjimkou tech mrakodrapu a nejvyssi veze na jizni polokouli.

no a kdyz tak jdem tim parkem a vyhybame se zaparkovanym autum a borcum, co si vyjeli az nahoru autem, tak hele po silnici si to beeeecziiii jehnatko.

co clovek muze delat? ignorovat to. vzit ho a udelat si veceri. nebo ho dostat zpatky k mamince do ohrady.

protoze jehneci pripravovat neumim, rozhodl jsem se, ze jehne zachranim a ziskam si tak nepotrebne body u kamosky i maoru a cinanu kolem. tedy, hlavne mi bylo jasne, ze to jehne by umrelo a bylo by v jehneci “nemocnici”, jejiz fotku vam dodam pozdeji.

problem cislo adin byl prosty. kolem jsou try obri ohrady pro ovce s jehnatkama. ve ktery je matka? reseni je proste. matka odpovi na beceni jehnete. a taky ze jo. ohrada tamhle ta.

uprimne muzu rict, ze chytani jehnete je sranda, ale docela komplikovana. kor kdyz na vas vsichni jen koukaji a nikdo vam ho nenahani. uznal jsem, ze ho nechytim a budu muset ziskat jeho duveru a pomalu se k nemu priblizovat.

to uz na vedlejsim vrsku tatinek maor vysvetloval svym detem, ze takle jejich predci nahaneli ztracena jehnatka.

kdyz uz jsem byl u jehnete, ktere se traslo, udelalo necekany tah a pokusilo se protahnout ohradou k mamce. coz se mu s mym dostrkem a vysvobozenim nozky i podarilo.

prisel potlesk okolnich pozorovatelu a uvedomil jsem si, ze se na mne vali party pomocniku, kteri take chteli jehnatko zachranovat.

takovy jsem na zelandu prospesny. ale prd, vracim se do evropy, nechci jejich obcanstvi.

jako blbec jsem si pripadal vcera v japonsky restauraci. proc sakra piju sake a chroupu sushi v aucklandu, kdyz za par tydnu budu cumet na opravdicky japonsko?

no nevim, tak nejak se to stalo. nejlepsi na tom bylo, ze pousteli japonsky anime a jako vic kalhotek mladickych stredoskolacek jsem v zivote nevidel. moc hezky. jen zeny porad rikaly, ze je to porad dokola a otravny a clovek jim nemohl vysvetlit, ze je to umeni.