http://romanet.rajce.idnes.cz/osetie_a_zbytek/

abych jen nekecal, pokusím se esenci ukrajinství popsat obrazem.

romanet.rajce.net

fotky mají popisky, ale chápu, že skrolování může otravovat.

no víte jak. policista byl sice drsný a nekompromisní, ale kazili mu to jeho kolegové z milice.
jeden se mne ptal: “Sparta?”
a já, že jo.
druhý se mne ptal:”Baník?”
a je, že jako ne.
další se mne ptal, jestli se ještě může pokochat českými penězmi. nu dal jsem mu ke kochání. kochali se dva tří, vrátili mi je všechny.

takže nekompromisnímu, co se mne pořád ptal na lístek z minvody do vladikavkazu, nezbývalo než mi popřát šťastnou cestu.

na hranicích pak jen průvodčí vybral pasy a pak nám je s razítkama rozdala ruská policistka, která asi měla prd představu, v kterých registrace byly a v kterých ne.

co delat, kdyz ma clovek jedenact hodin casu?

dojdu si koupit baterku do muzikoplejru. koupil jsem.

dojdu si koupit ponozky, pac uz nemam cisty. koupil jsem.

dojdu si k holici. dosel jsem si.

dam si nejaky pivko. dal jsem si.

dam si nejaky jidlo. dal jsem si.

dojdu si koupit neco s kofejnem, abych nevypadal, ze jsem si daval nejaky pivka. dal jsem si.

dojdu si na internet. dosel jsem si.

sednu si na lavicku a budu pozorovat listi padat. pozoroval jsem.

dojdu si koupit nejakou knizku. koupil jsem si.

koupim si pirozek. koupil jsem si.

dojdu si na na vysoky zamek a rozhlednu se po lvove. rozhledl jsem se.

sednu si na lavicku a budu pozorovat lidi. pozoroval jsem.

takze uz jen hodinu a pul z zbyva mi toho jeste dost… tak nevim, zda to stihnu vsechno…

“ctyricet let jsem jezdil kamionem a vis, jaky mi dali duchod?” ptal se mne pan taxikar.
nevedel jsem. pry 2700 rublu a z toho se neda zit. no neda, to jsem chapal. chudak pan taxikar, je mu sedmdesat a musi vozit lidi po meste, aby mel co jist. najednou jsem si rikal, ze tech 150 rublu, ktery chtel, mu klidne i dam.

jenze pak pokracoval: “ja mam doma audi a6 ale podivej na ty silnice, to se neda. tak jsem si koupil tuhle ladu.”

audi a6?

stejne tak slecna na poste. jak mi bylo receno, na poste berou malo penez, za baksis pro mne udelaj cokoliv. slecna mi i zadarmo pomahala. vytahla z kapsy komunikator za dvacet litru, a svyma sperky ozdobenyma ruckama vytukala cislo na kamarada.

nemyslel jsem si, ze by to mela z uplatku.

ps1. jinak tu prave nekdo mluvi anglicky, asi nejaci turiste, wow (tedy american a ruska). anglictinu jsem sice slysel rano v sochi, ale to bylo hlaseni a musim rict, ze jsem tomu anglickemu vubec nic nerozumel. predevcirem pak anglicky dokonce nekdo mluvil na mne. rekl “understand?”. ale docela v pohode, rusky uz dokonce i mluvim.

ps2
kdyz jsme se koulovali na elbrusu, tak mi bylo nejak stydno v bote. toz jsem zjistil, ze mam prasklou podrazku a zatyka. nu coz asi vyhledam nejaky remont obuvy ci tak neco.

no krasne, clovek jede do osetie, aby zacal mit rad gruzii. oseti sami maji gruzii vlastne radi, berou do gruzinskych restauraci, popisuji gruzinske legendy a priblizuji gruzinskou kulturu stejne jako tu svoji.

ale uvedomil jsem si, ze ac bylo super jezdit po horach a poznavat osetskou kulturu, ctyri dny z mych tri tydnu dovolene jsou az az. ucel cesty byl splnen, dozvedel jsem se o konfliktu dost a osahal jsem si, co jsem mohl.

vyrazil jsem tedy domu.

na zapade jsem cekal trochu vic klidu, ale tahle ta kabardino baneco republika je take vesela vec. pred par lety du zavreli mesitu a banda nadsencu zacala strilet vsechny lidi v uniformach. coz by mi ani tak nevadilo. ale zatim muj pas nikdo videt nechtel. zatah milicie na doklady lidi na autobusaku ve vladikavkazu jsem tesne minul, na osetinsko-kbr hranici nas jako masrutku nechali jet.

takze zitra do hor, asi nekam k elbrusu, a pak nejak asi k tomu mori. ono se to uz krati a jen na ukrajinskou hranici mi zbyva podle cesty 1200-1500 km.

s kocovinou jsem vyrazil na autobus nebo neco do osetie. jediny, co jsem chtel byl pirozek s “kapustou”. nikde zadna babuska. dosel jsem na zastavku a autobus do vladikavkazu pry za pet minut. ptal jsem se lidi, co kde. nikdo nevedel. tak jsem tam tak stal a bylo mi blbe. ridic jednoho auta za mnou prisel a rika, ze mne hodi do georgievsku a tam jede autobus dal.

kdyz zjistil, ze jsem cizinec, hned rikal, ze posledniho videl pred ctyrma rokama v moskve. takze jsem jedna neplatil a jednak mne musel pozvat na pirozky.

z cesty, o ktere jsme si myslel, ze trva tak dve hodiny byla nakonec sestihodinove putovani, ale v pohode. v beslanu jsem poprve uvidel obri hory kavkazu. no nadhera.

ochutnal jsem osetinska jidla a divil jsem se, kdyz sergej objednaval jen jednu vodku.

- samozrejme jsme mohli objednavat panaky, ale to by bylo moc slozity - vysvetloval soslan.