Archiv rubriky ‚jizni ostrov a welly’

omigod i ve done something horrible

11. 9. 2007 v 10.00

no predem meho dopisu bych vam rad rekl, ze mne stve trackback ci co to je. sice to mam v nastaveni blogu vypnute, ale chodi mi denne asi stovka mailu (samozrejme, ze ne to spamu) o nejakem tom porno odkazu. grr.

a co jsem udelal tak hrozneho? to jsem vam takle v christchurch hledal ubytovani a najednou jsem zacal nasledovat ruzne myslenkove pochody. jako ze tam stejne nic k videni neni a ze bych se mohl presunout nekam na periferii a rano odtamtad rovnou stopovat. no a tak jsem se tak posunoval na periferii, az jsem se v jednu rano objevil v pictonu asi 6 hodin cesty severne od christchurch. coz znamena hlavne to, ze jsem prisel o vsechnu tu krajinu a atrakce po ceste. no nic, obcas clovek asi musi mit trosku toho dobrodruzstvi a spani nespani v zime nezime. nez jako otevrou terminal na lode.

no otevreli terminal a chteli tolik moc penez, ze jsem se rychle dostal na internet a koupil si listek o 15 dolaru levneji.

takze jsem zpatky ve wellingtonu a asi si dam v aucklandu delsi oraz. vite ono, kdyz tak jezdim sam, tak dycky po tydnu cestovniho zapalu mne to prestane bavit a mam toho plny kecky.

poslednich 6 noci na zelandu. za tyden cina. za mesic rusko.

snowboardaci

9. 9. 2007 v 02.07

kdyz jsem se tak dokyblikoval do lyzarskych stredisek. neco mi tam prislo divny. lide byli divne obleceni a hlavne. a hlavne byli mladi. ano mnozstvi osmnactiletych trendy snowboardaku bylo ponekud patrne.

a tak jsem si uvedomil, ze ani ty krasny hory, jezera a zapady slunce nedokazou vyvazit ten divny trpky pocit z obklopeni snowboardakama.

ztracena pasaz do rakouska

9. 9. 2007 v 01.56

minule jsem vam psal moc hezky pribeh o me ceste, ale cele to spadlo, kdyz jsem v druhem okne klikl na profil uzivatele jaegere. no nic.

tak vam aspon povim, jak jsem dorazil uspesne do alp. ty vago alpy. nekde tu musi bejt pasaz do rakouska, rikal jsem si. jenze… jenze jsem mel strach, ze ten tajemny prusmyk fakt najdu. jak se znam. a ze cestu zpatky nenajdu a budu muset stopovat z rakouska do prahy a budu mit s celou tou svoji cinou a sibiri utrum. tak jsem tu tajemnou cestu radsi nehledal. jenze… hele. vesnice franz josef. no nic, zustal jsem tam na noc. a dalsi noc jsem se pristihl jak spim v hotelu “matterhorn south”. moc jsem se bal, ze jsem blizko a ze se muzu hodne divit, az se probudim v rakousku.

nasledujici rano jsem vyrazil stopem do queenstownu a co se nestane. zastavil mi sice american, ale poslouchal - no - rakouske lidovky. pekne celou cestu hezky s atmosferou rakouskych alp. nasledujici den mi dokonce zastavil domorody nemec, nemec je vlastne zapadni rakusan.

uf, dneska jsem udelal u-turn, jak se tak rika, a zlomil jsem si svuj rekord, co se nejjiznejsiho mista tyce. vratil jsem se na highway cislo jedna - a po ni jede king - a pomalu ale jiste po ni mirim zpet na auckland. coz je uz nejakejch blbejch 1500 kilometru, mozna o fous vic.

je jaro a jsou tu jehnatka. :)

jaxem a paxem

4. 9. 2007 v 07.59

no co tak rict. zacalo to tim, ze jsem nechal bankomatovi 60 dolaru a zjistil jsem to az na pokoji. naivne jsem si myslel, ze nevyzvednute penize bankomat zase spolkne a zpatky mi je napise na ucet. nenapise. nejakej vykuk mi je sebral a ozral se na muj ucet. hajzl. 60 dolaru. za 60 dolaru bych i pracoval.

dalsi den byl patek, na ministerstvu jsem se dozvedel, ze ono “zitra bude jen nejaka papirova prace” neznamena, ze bude prace s papirama, ale ze neni prace a jen si vzajemne podepiseme papiry a pujdu domu. ale ok. bylo krasne, mohl jsem relaxovat… jenze jsem se cejtil hur a hur… az… az mi bylo jasny, ze na mne neco leze a neni to zena. ne, ani chlap ne. z nosu mi teklo soustavne a to ze jsem mrzl v bunde a v sale a ostatni chodili na slunicku v tricku… no zavital jsem do lekarny. kapky do nosu nejlevnejsi kilco. neco na horecku nejlevnejsi kilco. no nevadi. (v kyjeve jsem kapky do nosu koupil za petku a byly mnohem lepsi nez tyhle svycarsky).

mezi zivotem a smrti jsem se dostal na lod a spokojene usnul. mel jsem trosku vycitky, zda je ok, jit na batuzkarovnu s horeckou a zda je to fer. financne to bylo ale urcite nejvyhodnejsi. tri noci jsem halucinoval v horeckach, nez to teda odeznelo.

nutno rict, ze mi mych spolulezniku vicemene lito neni. mozna to bylo tim, ze mi bylo fakt blbe, ale jejich socialni inteligence byla na nule.

no chtel jsem sice jeste preventivne jednu noc polezet, ale uz mi to lezlo krkem a vyrazil jsem…

lidi z batuzkarovny

30. 8. 2007 v 10.59

prvni batuzkarkovou noc ve wellingtonu jsem travil s partou argentinskych krasek. sice jsem se proti tomu snazil obrnit, ale u televize jsem vypozoroval, ze jsou vsechny fakt nadherne a mohl jsem na nich oci nechat.

pak byla kanadanka. tu jsem nemel rad, pac mne presunula na horni palandu, ale netrhal jsem ji kvuli tomu vlasy, protoze jsem gentleman a chapu, ze holky maji pravo volit, kde budou spat.

pak jsem se finalne presunul do pokoje, ve kterem jsem dosud. francouzka - pekna mlada slecna s fascinujicim akcentem a spoustou energie. uplne jsem se kochal jak intonuje a jak z ni padaji ty kalorie emoci a nadseni kvuli kdejake kravine. sice jsem s ni obvykle nesouhlasil a to, co popisovala jako cerne, jsem povazoval za bile. ale mel jsem ji rad. proste mi tak nejak ozivovala muj zivot, aniz bychom se spolu nejak bavili.

pak pani spici. tedy obvykle s posteli ctouci si nejakou enviromentalni knizku a spat hezky po devate. bylo ji tak padesat. s ni jsem docela rad debatil, byla to dcera nejakeho britskeho komunistickeho myslitele ci co. vypravela o nastrahach zivota a byla jedna velka zivotni zkusenost o tom, jak je treba byt vlevo. aspon jsem si s ni mohl procvicovat argumentaci. trosku si mne ziskala tim, ze chce jednou jet do cech a pracovat pro bratry v triku, ze je vystudovana animatorka. svuj dum na jiznim ostrove pronajimala cechum pracujicim na farme a ve wellingtonu se snazila pracovat.

a pak brit. takovy hodny bodry pratelsky kluk. ten jednou v pet rano prijal hovor z britanie a nasral tim onu zenu. ta pak trvala na recepci na tom, at ho vyhodi. az nakonec vyhodili ji. ja ji pak videl, jak na ulici hraje na harmoniku - za ucelem ziskani financi.

no a pak dalsi dva lide, ktere jsem behem vlastne nikdy poradne nevidel.

a to uz prijela slecna nemka. co jsem si myslel, ze je argentinka. to byl ten den, kdy jsem chtel francouzce rict, jestli se mnou nepujde na vylet. jenze o vyletu jsem se zminil uz kamosovi a ten rekl, ze pujde taky. tak jsem myslel, ze je treba sehnat jeste jednu slecnu. tak co. naverboval jsem nemku jeste driv, nez stacila rict ahoj.

no francouzka pak rikala, jak by sla, ale ze jede paa. a jela paa. odjela a ja na ni zapomnel jako na tisic dalsich lidi, se kterymi jsem behem posledniho pul roku spal v pokoji.

a to uz prijel onen divny polocernoch. mel homeles tasku, tak jsem cekal, ze to bude nejaky pripad. jenze obleceni mel ciste, tak mne to matlo. nakonec se ukazalo, ze je to kalifornan, matka zelandanka, otec afroamerican. a on po babicce zdedil barak v dezolatnim stavu a chce ho renovovat a zit tam. jenze nema penize. postupne se ukazalo, ze neni z nejbystrejsich a vubec je divnej. kdyz nekam zmizel, vubec mi to nevadilo. mel chvilema dost divny reci. treba mi vypravel, jak nemka prisla v noci ozrala a polibila mne, ale ja jsem spal. tuhle historku nutil i nemce a myslel, ze jsme se proti nemu spikli.

no k nemce. nemka ma rodice z turecka. jenze neni turka. je zazanka ci co. mluvi jazykem zaza a vylicila to tak, ze jsem mel chut tu jejich kulturu zachranovat. nez jsem teda vygooglil, ze tim jazykem mluvi az 2,5 milionu lidi a ne jedna vesnice , ja licila.

nemka byla docela sverazna a bavilo mne s ni chodit na vylety a hadat se. coz se dela casto, protoze mi tu a tam nerozumela nebo mi tvrdohlave licila nejakou blbost jako fakt. neni nad to procvicit si zustavat klidny. mel jsem ji rad, jen obcas nechapala moje vtipy a reagovala podivne.

no a pak tam byl par. ona ve svych triceti. dospela rozumna britka a ona, brit se skateboardem, co mu bylo tak dvacet a vypadal, ze se ztratil rodicum na pouti. no parecek k pohledani.

pak dve japonky.

no a ted jsem tam sam. tedy sam. s japoncem. za dva tydny jsem z nej dostal asi 8 slov a to jsem mu pokladal otazky. ale aspon nevyrusuje. on tam stejne neni.

takze tak…

uff, zitra na ministerstvo a vecer lodi na vychod na jizni ostrov. tentokrat cestovni horecku ani nemam. sbaleno uz mam od prahy a nejedu na nejakej pitomej nesmyslnej vylet, ale jedu domu.

poznamky z meho blocku

29. 8. 2007 v 13.14

takze k tomu kiwimu. takovej kiwi to je vam vec, vypadal jako by byl na baterky. hlavne je nocni, takze tam byla hrozna tma a nebejt ty osvetleny pani, co o nem vykladala, tak jsme ho prehledli. hlavne chudak kiwi. nocni tvor a kazdej si ho fotil s bleskem - ja ne. fotku kiwiho si najdu na googlu, kdyz potrebuju.

taky jsem se divil, proc je kolem zeber elektrickej plot. a vite, ze zebra je cerna s bilymi pruhy? a nepsal jsem to uz?

no zoo mi pripomnela zoologickou zahradu v jihlave pred dvaceti lety.

knihovna - misto meho popracovniho odpocinku. jejich system cleneni knih jsem kritizoval uz v aucklandu - treba knizky o balkanu jsou pod ruskem. sibir je pod ruskem i pod stredni asii. o humoru tam maji tri knizky - z toho jedna o zidovskem humoru. a co hlavne pristup pro vsechny, takze muzete pozorovat sectele bezdomovce, kteri tam proste od rana do noci ctou… take mne fascinovalo, co vsechno jsou lide schopni vydat. tedy hlavne v kategorii historie - usa. kde dostal prostor kazdy trouba. obcas jsem ze po kratkem studiu knih trasl. ach jo. to jsem se taky rozhodl, ze si prectu neco o izraeli od zastancu palestiny… kdyz jsem zjistil, ze v rejstriku je u slova terorismus jen odkaz na “izraelsky terorismus jako reakce na palestinsky odboj” vedel jsem, ze silu mit nebudu.

take mi prislo, ze jsem mel nejaky stesti na praci ci co. jako v pondeli v noci napsat mail. v utery vam zavolaj. skocite tam na pohovor a ve stredu pracujete. druha prace v pondeli poslu mail. v utery mi zavolaj. domluvime se na stredu a ve ctvrtek mi volaji, ze v pondeli pracuju - a to teda prekvapko mega, protoze jsem jim rikal, ze za dva tydny odjizdim.

trolejbusem jsem nejel, do jednoho jsem vlezl, ale pan trolejbusovec mne odkazal na autobus cislo 21. skoda. autobus 21 mne sice odvezl az pred ruskou ambasadu, ale cekal jsem na nej 40 minut (hodinovy interval).

mam diru na kalhotech na zadku - tedy ne na tech pracovnich, ale na normalnich - rikam si - kaslu na to. v cine si koupim novy.

na registru volicu mne fascinovalo, ze pocitac v mistnosti na postu slouzici ke kontrole adres v jednoduche webove aplikaci mel 3,4ghz p4 procesor, 2gb operacni, windows vista a vubec. uz pomlcim o tom, ze kazdy ITik mel na stole dva dvacetipalcove lcd a 2 notebooky. jeden dokonce vse zapnute a na vsem pracoval. jo statni organizace.

na ministerstvu je to obdobne. ja menim nastaveni jednotlivych skol pro pristup ke statnim penezum. kdyz jsem zmenil nastaveni u pulky zelandskych skol pribehl nejakej manik, ze pruser, ze system zmene nastaveni nerozumi a ze skoly dostanou penize jinak. ja totiz menim penize na pristi skolni rok tedy od ledna 2008 a system tohle nechape a nevim, ze je to az priste.

tak fajn. tak to prej menit nemam. a pak ze zase, ze mam, ze to vyresili. no a nakonec pribeh jinej manik, ze nejakej blbec myslel, ze to vyresil, ale ze to nevyresil… takze sorry decka… ja jsem v tom nevinne.

my z ministerstva

27. 8. 2007 v 09.44

mel jsem trochu strach. uplne jsem to videl, jak prijdu prvni den na ministerstvo a hned behem prvnich minut reknu sefovi - hele, proc to nedelate takle, to by bylo prece mnohem lepsi.

no a sef rekne - no vole hele, ty jsi nejakej chytrej, to zavolam ministra, at se na tebe dojde podivat.

no a ministr prijde a samozrejme nadsenej, jakyho tam ma chytryho cloveka (mne). no a pokecame a ministr rekne - romane, ty vole, nechces nam tu delat namestka? potrebujem novou krev, vis jak.

no a ja budu brecet, ze mam zaplacenou letenku do ciny a viza vsechny a ze nemuzu jen tak zustat na zelandu jen, abych delal namestka.

no a ministr hned rekne - no ty vole skromnej. to musim zavolat helenku klarkovou (premierku). helenka prijde a hned - no ty chlape vole, jsem slysela, ze ses dobrej a skromnej, nekoho takovyho potrebujem zrovna do vlady. chces finance nebo zdravotnictvi?

a ja budu mit tezky rozhodovani, zda zustat nebo letet a kaslat na ty jejich ministerstva. (tezky to je urcite, protoze mit ministra financi zelandu v CV muze v hledani prace docela i pomoct).

jenze nastesti to bylo vsechno uplne jinak. po prvnich peti minutach jsem rekl

- no jo, ale proc to nedelate takle?

a sef mi rekl

- no jo, ale to by stalo pet tisic dolaru.

a mne bylo hned jasny, ze mi nikdo ministerstvo cpat nebude a ja nebudu mit zadna tezka rozhodovani pred odletem.