jen tu slibuji přede všemi jako jiskra jasná, že budu sloužit této krásné zemi, aby byla šťastná.

vim, že je to trochu jinak, ale to je fuk. vim, že je to lehce egoistické číst si vlastní blog, ale občas se zabořím do hlubin mého výletu a říkám si, že jsem psal jako idiot a spoustu věcí s odstupem vidím jinak a hlavně bych řekl, že střízlivěji a fous pokorněji. tudíž už nějakou dobu chystám, že celý ten příběh, který začal větou “kamarádka se mnou nechce jet na zéland, co kdybychom jeli spolu”, trošku přepíšu.

třeba díky tomu výlet, který ještě neskončil snad konečně skončí.

takže slibuju. termín si nedávám.

bohužel nevím, zda se mi podaří popsat ten pocit, kdy člověk s batůžkem stojí v dešti na stopu v brně a řiká si, ať už jsem sakra aspoň na tom slovensku a přitom…

no, tak jsem zrovna google maps udělal přesnější trasu cesty od prahy až po shimonoseki v japonsku, kde jsem blbě kliknul a dal jsem cancel, což zrušilo celé to moje vrcholné dílo, kde jsem zaznamenal i všechny výlety na zélandu. chjo :(

tak si pani celnici ani nevsimli, ze mam v batohu zvejkacky. jsem si koupil rodinny baleni a nestacil jsem to vyzvejkat. to mne hned polilo, kdyz jsem si to v letadle uvedomil… stejne jako to, ze se mi baterky do fotaku nabijeji v aucklandu i s nabijeckou. no nic. tyhle pitomy ztraty radsi ani nechci zcitat, ale uz hezkych par tisic to bude.

takze jsem tak produciroval se zvejkackama v batuzku (takze aktualni udaj 6.2 kg dve batoziny dohromady + ja /74kg vcera/, fotak, pas, kapesnik, kalhoty, boty, ponozky, trenky, tilko a kosile a propisovacka a penezenka s 2000 yuanama a 300 novozelandskyma dolarama.) no a ptam se, tamnich strazcu poradku, hele, potrebuju se dostat na budget terminal. a oni, jo to mas smulu, to musis na terminal 2 a odsud ti jede kyvadlo.

tak pohoda, jenze clovek musi ven, vedel jsem uz u dveri, ze to uderi. uderilo. nocni hodina to lehce tlumila, ale uderilo. znate to tropicke dusno a tu vuni rovnikove vegetace? no bylo to asi pet minut venku a celkem se to dalo. na terminalu dve jsem behal jsem a tam kilometry, nez jsem se optal (a zaroven nasel okazatel), kdeze je to kyvadlo.

jenze kyvadlo jezdilo po pulhodine a zastavka zela prazdnotou. tak jsem si na tam vyvesene mape nasel, ze na budget terminal je to rovne a cca 16 minut chuze (onech 5 minut chuze mezi terminalem 1 a 2 bylo znaceno jako 10 minut). tak jsem vyrazil. policista mne ujistil, ze jdu dobre.

pak jsem se ztratil na parkovisti, pak jsem se dostal na dalnici ci co. pak jsem byl uplne ztracenej a nakonec jsem budget terminal nasel. zpocenej jako krava samozrejme. no tech 15 minut jsem nepochopil, ani si neumim predstavit ten designovany chodnik, ktery by tam mel bejt, pac tam jsou vsude ranveje.

no nic, takze jsem si koupil asijske tropicke piti za dolar osmdesat, dostal jsem palubni pas, dostal jsem zase razitko do pasu, vzal jsem si od celnika bombon, prosel jsem detektorama a cekam na odlet.

byste neverili, co je tu cinanu… mozna i vic nez v aucklandu.

jo a taky chci rict, ze mam rad ty turbulence. jenze dneska nuda. proste jen tu a tam. a malicky. ja mam rad, kdyz se to letadlo poradne cuka aspon par minut. cloveku se pak lip spi.

takze za par hodin zacne ta moje mala velka zpatecni cesta. jakoze uz fakt, zadny srabacky letadla. mimochodem jsem leteli kvuli zpozdeni (ktere docela dohnali) vytrvale 1005 km/h (po ceste v opacnem smeru max 998km/h). takze jsem si zlomil takovy maly velky rekord.

ano, uspesne jsem se dostal aspon do toho singapore.

no bylo to vesele. z knihovny v aucklandu jsem bral bus na financak, coz byl des. ono je to asi 25 kilometru po great south road a to je jedna z nejhnusnejsich ulic sveta. takova ta normalni vypadovka bazary, pidikancly, ruzny firmicky… jenze je to nekonecny. no des. dokonce tam i nekdo bydli, sice jsem nevidel jediny dum, kde bych byl ochoten bydlet, ale na registru volicu jsme tam meli spoustu cinanu. navic great south road je asi pred pet volebnich obvodu, takze mne kazdej blbec, co tam bydlel, pekne stval.

na financaku jsem si vystal frontu, abych rekl, ze tam jsem, jak jsem se objednal. a hned mne slecna vzala k sobe a vyplnila mi danove priznani a kdyz se mne ptala, kdyze to letim… no rekl jsem pravdu - brana uz je otevrena.

hledal jsem na netu autobusy na letiste, ale spojeni bylo dost divny, s presedem, jeden bus po pulhodine, druhej po ctyriceti minutach. rekl jsem si, ze ty 4 kilometry ujdu pesky.

po 45 minutach svizne chuze jsem dorazil k ceduli letiste 5 km. no nic, stopoval jsem. no a na letisti jako dycky. zpozdeni. nase letadlo pristalo v aucklandu hodinu po planovanem odletu.

letiste auckland je des. naprostej nedostatek informaci, kor dyz je vase letadlo mimo. clovek musi behat sem a tam a ptat se.

se zastovkou v australii a nejakymi temi zazitkamu uz jsem na te severni polokouli.

a chapete, jak ta blba zenska, co se v letadle vonela, propasovala na palubu ten sprej? ja se deset minut dusil…

no nic. jdu si pro svoje sedme singapurske razitko, abych mel i osme. na zelandu mi vykuci nedali mi nebudou nic razitkovat, kdyz tam mam rocni pracovni vizum.

snažím se si namalovat výlet dost dobře na to, abych byl schopen při žádosti o ruské vízum říct, kdy a kde do ruska má maličkost vstoupí. už už jsem věděl, že 20. října 2007 ve vladivostoku… jenže… jenže jsem si řekl, že je lepší místo čumákování na lodi dát víc japonska a místo do vladivostoku dorazit na sachalin. jenže… jenže do toho zjistím, že 1. října mají v číně národní den a tedy i národní týden a 330miliónů lidí má tendence v tuhle dobu cestovat. no úžas. vypadá to, že budu muset všechno posunout… jenže… v rusku na mne čeká zima a na jižním ostrově zélandu bude zima. navíc musím ještě našetřit peníze. a teď babo raď, kde je jako kompromis. no hlava mi z toho puká.

a v ledove vode se mi je prat nechtelo…

btw se mi zadarilo dat odkaz na fotky do blogrollu.

je cas planovat cestu dom.

rozpocet prochazim nahoru a dolu a bohuzel budu muset trosku vic sporit nebo snad vic pracovat, abych mohl byt vic v klidu. behem dalsich 3 mesicu chci usetrit 60000 korun, coz by mi melo doprat pohodlnou cestu dom.

malicko mam strach z te male diry, kterou jsem si na cestu dom nasel. tady totiz cekam na jaro, abych mohl procestovat jizni ostrov, a pak do ciny, kde bude po monzunech, no a snaha projet sibir s podzimni krajinou, nez uderi. no bude to asi trosku rychlovka.

tak dlouho jsem zkoumal, jak jet do KLDR, az jsem prisel na to, ze nemam penize na to, abych zivil dva severokorejske poradce, kteri by mne hlidali. tak mne jako alternativa napadlo skaknout do jizni koreje a pomoci prepoctu mezi vychodnim a zapadnim nemcem s prihlednutim k asijskemu koeficientu si dopocitat severokorejce. no a z koreje samozrejme doplout do japonska a z japonska pak sup lodi do vladivostoku a hura dom.

no uvidim, jak bude cas a nalada, ale vsechny lode by meli dohromady vyjit asi na 10 tisic, coz myslim, ze za tu srandu stoji.

no ted jen poresit ruske vizum, to bude boj. a na zelandu drahej boj.

je to půl roku, co jsem bez maminky a vůbec.

jsou to skoro tři měsíce, co jsem na zélandu.

a je mi taky 27,75 let.

takže sláva. jinak sedět osamotě v noci v práci je fajn, ale mám tu problém a nemám se koho zeptat. nu což.