vrátné má člověk tendence podceňovat, ale někteří… někteří vědí všechno. v baráku může být pět set lidí, ale všechny znají jménem a vědí, kdo je v práci a kdo ne. pravidlem to ale není.

včera jsem děkoval paní vrátné v jedné administrativní budově na příkopech, že byla hodná a nechala mne pod schody ukrýt můj bicykl a ona na mne: “můžu se vás na něco zeptat?”

myslel jsem, že se bude tázat na výhody jízdního kola či na nevýhody právě probíhajícího deště, ale ona ne. “nevíte, jestli existují nějací účetní, kteří se zabývají účtováním grantů?” ptala se.

zaskočila mne. pravda byl jsem ve druhém patře, kde sídlí i takový účtařský spolek, ale to ze mne ještě znalce nedělá. možná poznala, že účetní jsem. možná to byla sudička a chtěla mi jen naznačit, že o mne ví všechno a tedy, že bych se měl ptát, co mne v životě čeká.

bicyklil jsem si tedy do práce a u vjezdu do garáže se mi stala taková nepříjemnost. ocitl jsem se mezi dvěma vratama a moje čipová karta nic. tak dlouho jsem přikládal kartu ke čtečce v zoufalé snaze, abych se dostal dovnitř nebo aspoň ven, až přiběhl vrátný.

“kdo jste? co tu děláte?” ptal se akčně.

podivoval jsem se. zdravím ho rok. dvakrát mne ze zajetí garáží vysvobozoval a jen tento měsíc jsme spolu dvakrát něco řešili. jenže najednou mne neznal - stačilo, aby mi nefungovala karta.

ptal se proč mi nefunguje karta a zda mám vůbec potřebné přístupy. vysvětlil jsem mu, že jezdím na kole každý den a i to ráno jsem tam vjížděl a všechno bylo v pohodě. nevěřil mi.

ale díky bohu za něj a za kamery, na kterých mne viděl. vysvobodil mne a snad si mne už zapamatuje.

volal jsem nějakému pánovi, že mi nefachá karta. “jo jasně, vy jste cyklista, že? to tady zkolabovalo, ale už to bude v pořádku”

bylo. z práce jsem se dostal.

dneska jsem zase v pohodě přijel, jenže jsem šel na oběd.

turniket mne ale nepustil. myslel jsem, že jde o normální potíž, tedy, že se zasekl, ale nefungovalo to.

přiběhl jiný vrátný a jal se mne poučovat, že nejdřív si mám pípnout a až pak jít ne jít a pak pípat. hájil jsem se, že jsem pípal a šel a ne že jsem šel a pípal. ale nevěřil mi a znova mi vše vysvětlil. pustil mne na svou kartu.

vracel jsem se z oběda a zase nic. přiběhl tentýž vrátný a znova mne poučoval o pípání. dal jsem mu peněženku (jako s čipem), ať si to vyzkouší sám.

zkoušel, ale s turniketem nepohl. poslal mne tedy za odborníkem.

nakonec se ukázalo, že mám jako cyklista přístup jen do garáže. no nevadí, člověk aspoň pozná vrátné.

jo a nakonec ty vratné láhve. o víkendu se mi poprvé podařilo, aby mi automatický vykupovač lahví žádnou nevracel.

cílem je udržet náklady na 1 kč/km

takže jsem si maloval, že dám 4500 za bicykl, najedu během roku 4500 km a bicykl mohu vyhodit.

jenže ouvej. jednak teď v zimě najedu tak jen něco kolem 150 km měsíčně. a také ta neočekávaná vydání…

dvě výměny duše, další jsem si měnil sám, přední světlo (700,-), zvonek, nové pneu (2×290), výměna objímky, výměna lanka, nový brzdový destičky, seřízení, další výměna duše. suma sumárum další více než 2100 korun. (za tři měsíce, po které kolo mám)

jestli to takle půjde dál, tak nevím. ještě si totiž chci pořídit kryt řetězu a nějaký hezký nosič, reflekční vestu a ještě jedno hezké blikátko a odrazky do výpletu.

ale je to dobrá škola před tím, než si člověk pořídí automobil. taky si řiká, že za něj dá třeba jen padesát tisíc…

kolega rvhp měl potřebné CD a já ne. je ale moderní doba a tak jsem ho požádal, ať mi jej hodí někam na net a já si ho stáhnu. žijeme přece v roce 2009.

jenže se pak zdálo, že technologie nemusí tak spolehlivé a celý přenost může trvat dlouho. tak mne napadlo, že bychom mohli použít služeb kurýra. kolega byl ale nápaditější a navrhl, že bych mohl použít služeb mého jízdního kola.

ale ta představa! zatímco já pracuji na jednom kopci (a vyjet na něj je dýchavičný proces), kolega pracuje na jiném kopci, ještě horším, prudčím a větším a navíc na druhé straně řeky vltavy. nechtělo se mi, ale výzvy jsou výzvy a nejsem srágora.

byla už tma a já si pořád ještě nepořídil reflekční vestu. ale nevadí. z kopce jsem sjel za skřípotu obou brzd živý a zdravý a chodci se divili, proč jedu skoro pomaleji než oni. kdyby tušili, jak mi to klouzalo, taky by se báli, že dole nad schodama nezastavím.

a šup mezi auta. zase mne s velkou pompou někteří řidiči předjížděli, abych já po padesáti metrech předjel je a už je nikdy neviděl. cyklosteska podél řeky je pak už vůbec super věc, jak tam nejsou žádný křižovatky semafory ani zácpy. no nádhera. navíc člověk vidí dýchavičné ženy, co si pro kondičku šly zaběhat. dokonce i jednu v kostýmku a na podpatcích, ale to jsem moc nepochopil.

jenže čekal mne ten strašný kopec. byl jsem na něj připravený. protože vím, že jsem se tam ztratil vždycky memoroval jsem si mapu a dokonce jsem si ji vytiskl.

ano, ztratil jsem se záhy a ani pohledem do mapy jsem nebyl chytřejší. nakonec jsem se ale našel a popadl jsem i ztracený dech.

kolega mi dal ono slavné CD a měl jízlivých poznámek o mém způsobu dopravy, o zimě a vůbec. ale já už se těšil zpátky. přece jen dolů se jede hej.

jelo se jelo. v zácpě jsem udělal kolem aut takové frrrrrrrrrrrrrrr, že jsem pak málem srazil tři bezdomovce najednou.

kousek před barákem jsem ale začal mít pocit, že je něco divně. víte, jak jsem 3x píchnul, tak mám furt pocit, že jsem píchnul a gumy si kontroluju asi tak každý dva km. ten pocit se ale stupňoval. přišlo mi, že kolo “míň filtruje nerovnosti” a že se “zadek chová divně”. ano je to tak. 300 metrů od baráku jsem měl zadní kolo prázdný.

pokorně jsem bicykl dotlačil na benzínku, abych zjistil, že dofouknutí nestačí, neboť to “srší ven”

chjo. ale takový je život. jen se obávám, že roční jízdenka na MHD je levnější než roční náklady na provoz bicyklu.

miloval jsem to. jezdit metrem z východu na západ a zase zpátky. jo číst si a koukat po revizorech a pokukovat po slečnách. jo a taky pozorovat bílý ponožky v sandálech a špínu za nehtama a nevkusný oblečky. zkrátka mhd byl můj život. sice se občas něco dělo i mimo cestu do práce a z práce, ale i metro my k plnohodnotnému životu stačilo.

jenže pak mne začaly štvát ty sprinty na poslední autobusy, poslední metra. a tak jsem si sbalil svých pět švestek a bydlím trošku někde jinde.

i kdybych od práce na krásně tramvají jel moc si toho přečíst nestihnu. ach. chybí mi to. a ty slečny, než si nějakou vyhlídnu, už zase vystupuju.

staly se ale i další věci. jak už jsem psal pořídil jsem si bicykl, takové to jízdní kolo. řeknu vám člověk je všude cobydup a mhd vůbec nepotřebuje. do toho všeho mi 16. ledna 2009 vypršela moje milá roční lítačka. novou jsem si pořizovat nechtěl. víte, co mi to dalo práce pořídit si průkazku mhd? a to stačí jen dojít s fotkou k okýnku a počkat tři minuty. takže jistě chápete, že nějaká ta opencard je pro mne přímo neřešitelná. taky na co by mi jízdenka byla, že když mám jízdný kolo bicykl…

tu takže od 16. ledna uplynulo hezkých 24 dní (možná 23 nebo tak nějak) za celou tuto dobu jsem mhd použil celkem osmkrát.

1 ) jel jsem na florenc protože mi ujížděl autobus. (první den po platnosti roční, uznejte, že si na jízdenku člověk nevzpomene)
2) popovezl jsem se do kina. (vědomě jsem jel načerno, ale věděl jsem, že se to nemá a že bych měl zaplatit)
3) vyjel jsem tramvají do jednoho kopce, protože se mi nechtělo a chtěl jsem ruskou slečnu šetřit. (nechtělo se mi řešit jízdenky, tak jsem jí radši řekl, ať se na nic neptá)
4) opět jsem šetřil ruskou slečnu (zase se ptala, co jízdenky)
5) chvátal jsem na masaryčku, kde mi ujížděl vlak. (pořídil jsem si za 44 kč jízdenku rovnou do cíle vlaku)
6) jel jsem z dejvické, byl jsem utahanej a byla mi zima. (to jsem asi jel načerno, ale nevím, chtěl jsem po panu řidičovi v autobuse kdesi v polích za prahou jízdenku i na prahu, ale dal mi asi jen do prahy - rozuměj: jízdenka stála 26 korun a jen na hranici prahy byla za 14)
7 - 8) cesta na jeden oběd a zpět. sice jsem kolegyni říkal, ať tam zajede tramvají, že já pojedu na bicyklu, ale udělala očka a jel jsem s ní. (2x 18,-)

jestli to dobře počítám lítačka by mi “ušetřila” 72 korun. ale chápu, že se musím polepšit a cvakat si vždy. ale ono i těch teoretických 144 korun za 24 dní dělá 2200 korun za rok.

takže tak. chudinka mhd, musí být beze mne.

tak v rámci čekání na nový super hosting od nejmenovaného kolegy běžím zdarma na pípni.cz. jsou to hodní lidé, nemohou za to, že jim to občas nejede a že jim odešel disk. coby někomu něco takového psali! to dělat nebudou, ale když se někdo zeptá na fóru, tak mu řeknou, že má po datech.

jenže víte, jak to je. já o žádném fóru nevěděl a protože jsem měl přístupy ve starém počítači chvilku mi trvalo, než jsem zjistil, jak se věci mají. tedy pohledem na prázdné ftp jsem šel k googlu a dal pipni smazali a už jsem si četl… veselé čtení.

takže hurá. zase funguju.