i. autobus z venkova do prahy

seděli před náma - holka a kluk, kolik jim tak mohlo bejt… osmnáct? no to je jedno, byla to stará karosa (jeli jsme se “soukromníkem”), takže jsem na ty dva viděl až moc dobře. ona se před nim rozvalovala a věnovala mu docela dlouhý pohledy a on od počátku stále víc a víc ztrácel odstup.

fascinovalo mě hlavně následující
- koukala se mu do očí podle mě zbytečně dlouho
- oba se uculovali úplně bez vztahu k tématu. ty úsměvy byly takový rozpačitý.
- asi po hodině cesty (myslim, že po skoro dvou hodinách jejich cesty) na ni koukal takovym divnym pohledem. upřeně a celou věčnost. kdyby takle koukal na mě, tak mu řeknu, že je buzík a ať jde někam. ale ona se tam jen rozvalovala a koukala na něj.
- před prahou už se dotýkali ramenama, ač měli do tý doby prostoru dost.

pak šli spolu do metra, ani náznak cílenýho vzájemnýho dotyku. pak jsem je ztratil v jinym voze, a pak jsem jeho viděl samotnýho vystupovat na budějovický. tak snad jim to vyjde.

ii. metro z venkova do prahy.

kolo jsem si nestrategicky musel nechat v práci, takže jsem jel metrem. stoupl jsem si vedle dvou cyklistů s kolama. chlápek slušňák kolem 35 let a holčina tak 25. působili, že se spolu jen tak dali do řeči, když už jsou ti cyklisti a jedou spolu metrem.
řikala, že jednou zkoušela jet přes prahu na kole a že to bylo strašný. já tiše supěl, protože jsem jel metrem a to je horší než jet přes prahu na kole. ten čenda jí na to taky přikyvoval
moc jsem si jich nevšímal, ale bylo jasný že je tam páření. holčina byla takovej ten typ, co si jí kluci moc nevšímaj - i když - jak jsem se přesvědčoval pozorováním - má vlastně všechno, jak má být. takže zatímco já jsem si dumal, co holek vypadá obyčejně a nezajímavě, ale přitom to při troše úprav můžou bejt fakt pěkný holky, tak se ona snažila s panem slušňákem komunikovat.
on fakt vypadal jako stydlivý u matky žijící starý mládenec, co pracuje jako úředník a kolegové ho zneužívaj (i když on sám by to popíral), jak jen můžou. jinými slovy téměř ideální manžel.
jenže on na ni moc nereagoval a už se mi nechtělo čekat, jestli se na nějaké společné cyklojízdě domluví, tak jsem si sedl. nic se ale nezměnilo, stále na ni moc nereagoval a nakonec vystoupil na i.p. pavlova se slovy “na shledanou”.
asi už je ženatej pomyslel jsem si. bohužel jsem se neotočil, abych se podíval, zda nemá ve tváři “ku*va, já to pos*al”

iii. metro z prahy do prahy
ano je to pořád to jedno metro, kterým jsem bez kola za poslední týdny jel. sedl jsem si totiž vedle mladé slečny s efektním výstřihem. také jsem se jí při sedání podíval kamsi mezi dvě push-upkou vyšponovaná ňadra, kam by se tisícovka vlezla možná přeložená jen napůl. nějaký blbý výstřihy ani ňadra si ale slečna může strčit někam, já se v metru nejraděj koukám z okna a v tom jsem viděl, jak si nad slečnu stoupl vietnamský spoluobčan a poměrně okatě se utápěl v tom jejím výstřihu. asi hledal tu tisícovku. zkrátka tři vteřiny přímej pohled, pak tři vteřiny jakoby nic, a pak zase. doslova se od ní nemohl otrhnout a kdyby měl žvejkačku, ňadra by ji jistě zadržela.
ani těmhle dvěma ale jejich vztah nevyšel, protože na muzeu vystupovala.