událo se to 19. prosince 2008.
úvod:
náš nejmenovaný kolega měl před výkonem trestu. popíjel proto vydatně víceroalkoholických moků a my se k němu z přátelské soudružnosti připojili. pravda, bylo nám trošku stydno, když po starších dámách žádal orální sex, ale večírek to byl celkem povedený. ale jak postupně ostatní odpadávali, zůstali jsme v tom podniku s kolegou panem rvhp sami.
story:
pan rvhp určitě věci zná, ale jsou věci, který znám líp já. třeba neviděl vánoční stromeček na staromáku a jako že tehdy byl vypečený.
- to musíš vidět! - navrhl jsem a vyrazili jsme, aby se i on mohl stromečkem pokochat.
bylo to takové dosti éterické. kolega rvhp, jak je mu již zvykem, dával se do řeči s kdekým a kdekdo s ním. první byl na řadě pan žebrák, klečící v mrazu u cesty k orloji. když měl pan rvhp nejapných řečí a jal se s mužem fotit, muž rázem zanechal své práce. rozhodl se totiž, že nám ukáže, že je to hrdý muž s pevnou páteří, co sice bydlí v bunkru někde za prahou, ale jinak se má dobře. zkusil již v životě to či ono, zkusil si rozvod, práci i prodej nového prostoru. a lůzr to není, má i přítelkyni, která zatímco on pracuje, chodí prý někde kolem (opravdu chodila a občas se u něj zastavila, že jí bolej nohy).
během epizody s hrdým žebrákem se objevil i chlapec, jehož jméno si bude pan rvhp jistě pamatovat. ač se jen optal, zda by nemohl dostat cigaretu, byl alespoň pokud si dobře vzpomínáme osočen z toho, že je to socka. on uražen, stejně jako žebrák jal se vysvětlovat, že socka není. že je hrdý a má spoustu peněz. a ukazoval, už nevím sto nebo tisíc euro, ale možná zmínil jinou měnu. myslím, že bylo zjevný i z toho proužku, který nám ukázal, že to nejsou eura a on uznal, že to jsou švédské koruny.
myslel jsem, že si je vydělal u nějakého gay turisty, ale on, že ne, že si je vydělal v holandsku na lodi, tam prý platí ve švédských korunách. ale švédské koruny jsou mu na prd, protože je ve směnárnách nemají a on tedy nemá dost korun českých. má to těžký chudák.
na staromáku jsme pořidili u stánku dalších plechovkových moků za 50 kč (tedy o 66% levnějších než v jídelním voze českých drah) a šli jsme se na vyhlídku kochat stromkem. na náměstí nám afroameričané z afriky nabízeli rady, do kterého hambatého klubu zajít.
ale to my ne, šli jsme na tramvaj.
před náma se sunula paní, která tak trochu působila, že nemá domov ani nic. jen těch dvacet tašek. na snahu o komunikaci moc nereagovala, ale nakonec se přece jen podařilo a lehce autistická paní se s námi dala do řeči. v životě to vůbec neměla lehké. měla všechny možný typy zánětů a hnisů a tuším, že snad i vředy si sama vyndavala. popsala nám asi 147 nemocí, které měla a z nich 142 mělo komplikace. i když jsou podle ní doktoři blbci, ona vždycky věděla, co jí je a vylízala se z toho. několikrát ale málem umřela.
život by měla docela v pohodě, kdyby teda všichni nebyli proti ní, to ale ona brzo prokoukla a tu a tam někoho prokleje.
co čert nechtěl, objevil se i onen mladík, co se za švédské koruny plavil u holandských břehů. ještě dál se zaplétal do svých příběhů, že jsem mu nevěřil ani já a to já jsem hodně důvěřivý. vypadal, že si dal lajnu a musí celou noc chodit. ač postupně přiznal, že lže a že švédské koruny jsou rumunské lei, že je feťák neuznal nikdy. prý si koupil láhev vodky. vůbec nevypadal, že pil alkohol, proto jsem se ptal, kde si ji koupil. zaplétal se ještě víc. chudák. žije v praze na ulici, prý hledá práci, ale žádná není, nic nejde a rodiče ho vyhodili z domu. má to těžký. vysvětlili jsme mu, že je tesco a tam berou vždycky a na ubytovnu si také vždycky vydělá, ale nezdá se, že by si to vzal k srdci.
metodická poznámka: to jsme si tehdy, tedy loni v prosinci, řekli s panem rvhp, že oba na své blogy popíšeme výše uvedené události a porovnáme si, jak jsme co vnímali. sice jsme se vzájemně hecovali do psaní každou chvíli, ale skutek utek. pan rvhp vše popsal o pár týdnů dříve než já, ale i tak stále téměř rok po událostech. experiment je tak trošku i o paměti. pro srovnání kolegův epos.
