koks mi odjakživa působil trápení. ve škole jsem pořád nechápal, zda to teda je nebo není uhlí a proč je někdo takovej blázen, že z uhlí dělá jiný uhlí.

s dospíváním se z koksu stal můj sen. četl jsem si knížku koka, kokain, koks a snil si, že třeba jednou nebudu socka, abych jen pil pivo a kouřil marihuanu a budu mít svého dealera s dobrým koksem.

no a nakonec jsem skončil tak, že jsem zatoužil po koksu jako zdroji tepla domova. jenže kupte si koks. kdybych chtěl pár gramů, tak vím, kde se ptát, ale co když chce člověk pár metráků?

“tak málo?” ptali se v každém koksoskladě. to si mám přijet s kárkou.

když už jsem konečně někoho ukecal, aby mi tolik koksu dovezl, tak mi vysvětlil, kamarádsky, tak jak uhlolidi mluví “hele, neblbni, to ti zničí kamna”

a tak jsem vystydl a rozhodl se pro brikety. jak jsem to tak pochopil, tak jsem u svého okolí značně přiškrtil svůj ekologický image vypěstovaný používáním velocipedu.

po určitých peripetiích mi můj koks, tedy hnědouhelné brikety union dovezli.

pan řidič byl příjemný chlapík, pan závozník byl…

“zůstaň,” říkal pan řidič panu závozníkovi. nezůstal, vylezl.

“to… ti… do jara” říkal pan závozník mě.

“cože?” říkal jsem já závozníkovi

“to ti vydrží do jara,” říkal pan závozník.

zajeli mi jak to jen v těch závějích šlo a šest metráků složili. z korby… a už byli pryč.

bylo tedy na mě, jak dostat teplo domova po kočičí dálnici až na můj pozemek. a na pozemku pak zase od branky, pod cestu a od podcesty ke sklepu a od přisklepa do sklepa.

i hýbat se ještě mohu.

dostal jsem se do věku, kdy si už lidé pořizují vlastní pračky. člověk přece jen jak stárne postupně opustí rodiče, koleje, podlahy kamarádů, byty kamarádů, cizí byty a nakonec i cizí pračky.

(dále…)

jo to jsou ty dlouhé intervaly autobusu. člověk musí čekat na zastávce a poslouchat cizí lidi (víte, spadla mi před domem guma ze sluchátek a řekl jsem si, že se po ní ráno podívám a to byl ten den, kdy začalo sněžit).

a co je lepšího než dvě blonďaté puberťačky.

B1: ty vole, to bylo hustý, voni se tam na tom orienťáku ztratili a vůbec nevěděli, kde sou.

B2: no to moje kamarádka, ty taky jeli, ne a…

B1: voni prostě byli někde u německa nebo co a nevěděli, kde jsou, ty vole, dyť mohli bloudit někde po německu úplně.

B2: no a voni, se taky nějak ztratili.

B1: jsem se jednou ztratila v praze a dostala jsem takovej hysterák.

B2: já jsem se zase mámě ztratila u delvity a měla jsem takovej hysterák.

B1: já jsem nevěděla, kde jsem, a měla jsem fakt hysterák.

B2: no máma byla asi sto metrů ode mě, ale neviděli jsme se, já měla takovej hysterák.

uf. přijel autobus.

pán vypadal, že je chůze nad jeho síly. bylo mi to jedno. ujel mi autobus, šlapal jsem pěšky závějemi a dumal jsem nad nástrahami života a nešetřil jsem ošklivými slovy, které jsem svěřoval sněhu.

najednou jsem se zastavil. pán poklidnou zimní ulici měnil v obyčejnou ulici s opilcem.

rozhodl jsem se tedy, že raději na zastávce vyzvednou nejmenovanou ženu, které bych nepřál, aby takové muže v noci potkávala.

když jsme procházeli opilcovou zonou, což bylo asi po deseti minutách byl už o deset metrů dál. ovšem v hlubokém spánku.

sám bych ho nechal umřít, ale před ženami se člověk chová kolikrát i hezky. zavolal jsem tedy městkou policii, aby nebohému pomohli domů nebo od pár tisícovek cestou na záchytku.

(dále…)

chodce zabila tramvaj, četl jsem si ve zprávách. už je to tak, tramvaje jsou svině a zabijej lidi.

nehoda se prý stala v 19:25 na místě, kde jsem projížděl v 19:20.

uff, to bylo tak tak, ještě bych byl spolupachatel a vůbec pocit, že naše tramvaj někoho zabila a údajně mu hlavu oddělila od těla, z toho by mi bylo šoufl a těžko bych se smál. leda tak smíchem pomatených.

protože ale nejdůvěryhodnější zpravodajství českého internetu nesídlí tak daleko od místa nehody, vyslalo tam své lidi a dali dohromady zprávu a dokumentaci…
tramvaj zabila v hlubočepích chodce

v té se ale píše, že tento tramvaják mrtvolu až našel… muselo ho tedy převálcovat něco před ním… a co jiného než tramvaj porsche, ve které jsem seděl já a četl si časopis a byl jsem v první řadě hnedka v salonku za panem tramvajákem?

další vyšetřování případu se asi děje, ale už ne v novinách. agentura čtk zmiňuje dobu nehody nalezení těla na 19.35, to bych já rozporoval, v této době by nenastala situace viditelná na videu idnesu, tedy, že za školící tramvají tramvajoškoly stojí dvacítka porsche.

pátráním jsem vypátral, že muži bylo asi dvacet let a mohlo tak poměrně snadno jít o srandistu, co se vozí mezi vozy. každopádně na místo nálezu se jen těžko dostal jinak než že ho tam tramvaj dotáhla.

byla to má tramvaj, co mladíka táhla vzhůru do kopce? prý se to zatím nezjistilo… existuje podezření, že přes tělo mladíka bez povšimnutí přejelo až dvacet souprav… málokterý tramvaják totiž k večeru dává na mostě pozor, jestli tam někdo neleží. přečtou si noviny, dají si šlofíka…

takle nakonec mi to připomíná jednu starou historku z metra, kterou kdysi někdo vyprávěl.
metro prudce zastaví u vjezdu do stanice a stojí. z rozhlasu ve vagonu se ozve:
- chrr, chr, ch, právě jsme přejeli člověka.
načež nějaká starší paní prudce vstane a řekne
- jak my? on ho přejel!