no jenze sejdu dolu a uz ke mne bezi prodavac listku, kde jako jsem. at rychle bezim. a bezim ja a jeste jeden. vybehnem ven a tam koukame stoji jen jeden bus, tak k nemu jdem.
jenze ono prd. prodavac listku ukazuje, ze ne a at utikame za nim. tak utikame hlinou a pres skarpy, pres staveniste, pak po schodech nahoru a pres nadchod pres dalnici, pak zase pres staveniste az k autobusu. no nadrazi asi nepouzivaj nebo co. narve nas do busu a jedem.
bylo 21:01, na listku jsem mel 21:15. to mi rekl i prodavac listku. no veselo. doufal jsem, ze to tech 15 hodin bez jidla a piti preziju. a bez zachodu.
na prvni curaci zastavce byl na zachode takovej naval, ze jsem si to rozmyslel a byla tam jen restaurace a to ja jsem zas jedl, spis jsem chtel neco do busu na rano.
no byl jsem nejakej nevrlej. dobiral jsem si iransky vojaky pro jejich rozparany uniformy a afghanec, kterej sice neumel ani slovo anglicky, ale dal mi adresu v kabulu mne taky moc netesil. ani ten divnej vedlesedici, kterej se na mne porad uprene dival a mluvil na mne jen farsi.
v autobusech je zajimavy to, ze jsou plny do posledniho mista, a kdyz ne, tak se po ceste nekdo proste najde. kdyz jsme vyjizdeli z ty dalnice, tak tam zustaly dve volny mista. po curaci zastavce ani jedno. rozsiril se totiz pocet prevazeneho zbozi, rekl bych ze, tak deset mist bylo zavaleno zbozim. od televizi po koberce. no vyuzivat misto umeji.
nakonec jsem usnul. pak kolem treti rano vystupilo par lidi a ja mohl opustit cendu a spal jsem si sam na dvou mistech, nakonec jsem se i natahl pres ulicku a spal jsem pres ctyri sedacky.
rano mne vzbudili. myslel jsem, ze curaci zastavka, protoze bylo sedm rano, ale ono ne. ona to byla konecna. moc jsem to nechapal, asi byla informace o 15 hodinach cesty chybna nebo ridic jel hodne rychle a zvladl to za 10 hodin.