občas je mi smutno, že nejsem takový gurmán jako radovan. většinou si to obhajuju tím, že 95% mých chuťových buněk jsou zaměřeny jen na rozpoznávání sladkého. stačí když se někdo v čokoládovnách zamyslí a vyleje do kádě s krémem o něco víc čehokoliv a já pak nad těma sušenkama nešťastně sedím, jestli nejsou zkažený a zanevřu na ně.
prostě u sladkého jsem gurmán, ale u normálního jídla zase tolik ne. zvláště pokud si mám vařit sám.
u vaření doma mám prosté požadavky:

a) musí to mít grády (musí to zahnat hlad i chuť k jídlu na aspoň dvě hodiny)

b) musí být minimum špinavého nádobí
sice už jsem o něco větší kluk, takže jsem se smířil s tím, že není úplně od věci používat talíř. připadám si, že mám vyšší sociální postavení, když nejím z hrnce. no ale i tak nádobím dost spořím. cibuli jsem až do včerejška jen lámal v ruce, abych zbytečně nešpinil nůž (nevím, co mne to včera popadlo, asi jsem chtěl z nože cibulí setřít zbytky másla od snídaně). pytlík s rejží jsem “řežu” lžící - to si zkuste, chce to grif - protože prostě zbytky rejže na lžíci jsou ok, ale na noži bych je musel mejt.
striktně používám jeden hrnec. různě do něj vkládám a vyndávám různý ingredience a prostě mne ani nenapadne špinit druhej. občas si třeba v polívce vařím vajíčka na ráno.
no a podstatnou výbavu kuchyně starého mládence - pánvičku - už taky moc nepoužívám. zjistil jsem totiž, že její údržba je největší nářez a že je lepší jí udržovat čistou. navíc s rostoucím bříškem jsem mezi sladkým a mastným zvolil sladké.

c) jídlo musí být co nejlevnější.
to je snadný - prostě když prožeru všechno za sladký, tak mi na normální jídlo moc nezbyde, proto tlačím cenu, jak se dá. nevadí mi rejže zametená v přístavišti. ani mletý zbytky masa z kafilérek - takový ty salámy - obsahuje drůbeží, hovězí, vepřový, skopový, rybí a lidský maso - obsah masa minimálně 55%. jediný, co už si hlídám je nenakupovat ryby, kde je víc ledu než ryby (je smutný vytáhnout z ledničky flák maso pro deset lidí a po rozmrznutí si ho dát na špejli jako jednohubku).

a recepty:

rybí filé s rejží

vezmu hrnec, vodu, nalámu do toho cibuli, přidám vejce na snídani, hodim k tomu pytlík z rejží a na ten pytlík položím filé tak, aby nebylo zcela pod vodou. pak to doho sypu koření, jak mi vyjde ruka. (místo filé je možné přidat různé salámy)

polévka přidej něco.

přidat vejce je easy. já přišel na to, že když se polévka vaří 7 minut můžu přidat těstoviny a když 15 minut tak rejži.
takže jím rejži s příchutí polévky a těstoviny alá chalupářská.

rejže pro fajnšmejkry (bez masa).

vaříme rejži a vejce a na talíř hodíme sýr, na to kydnem rejží a prdnem do toho vejce.

(další resespty příště)

This entry was posted on Pondělí, Listopad 13th, 2006 at 13.18 and is filed under leben heißt leben. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.