člověk v tu chvíli pochopí, co to vlastně znamená to slavné “wtf?!”. neznamená to pouhé “what the fuck?!” nebo snad česky “co to kurva…?!”, znamená to totiž mnohem víc.
pak mi přišlo líto, že se kolem zrovna neděje žádný výzkum vlivu různých událostí na životní funkce člověka. no nic. co se to teda stalo? v obálce byl pas bez víza a 100 zlotých (poplatek za vízum). a nic. takže prostě wtf.
člověk vidí rudě, ale snaží se přemýšlet. chtěla snad ta slečna z ambasády říct, že vízum nemám? nebo vízum mám, jen není v pase? nebo? nebo?
no a co s tím? znova vyplnit formulář a znova tam poslat love? znova čekat? nebo se na to vykašlat a zůstat doma jako paša. nebo pákistán objet, přeletět, podkopat se, nechat se propašovat kmenovými skupinkami? nebo zažádat o pakoš vízos po cestě?
první mne napadlo vysrat se na to na všechno a prostě když nechtěj, tak nechtěj, budu doma (je to něco jako když balíte slečnu, kvůli které nemůžete spát, no a ona vám řekne, že vás nechce a vy jí na to odvětíte “tak nechceš jo, tak když nechceš, tak si buď sama, já na tebe kašlu”). jenže pak mi docvaklo, že to je moc snadný a že když se na to vykašlu kvůli debilnímu vízu, tak takovou cestu nemůžu nikdy zvládnout. jenže já si chci dokázat, že jsem sice lama největší, ale do singapuru se ještě dostat umim.
takže tomu nechám volnej průběh a v pondělí snad vyrazim.
